Každý správný projekt by měl začít úvahou. I ten můj se zrodil v myšlenkách na krásné paludárium. Nejprve je ale dobré si vše dokonale promyslet. Několik týdnů jsem strávil vymýšlením a navrhováním různých variant technického zázemí i samotné nádrže. Surfoval jsem různě po internetu a dával si dohromady informace o použitých materiálech, technických řešeních, návrhů, čerpal inspiraci a snažil se vymyslet ideální, praktické, funkční a estetické řešení. No, snad se mi to povedlo. To ukáže čas.
~ UMÍSTĚNÍ ~
Mám k dispozici nevelký prostor, kam bych mohl paludárium umístit, takže volba byla jasná. Bohužel to místo není zrovna blízko okna, takže přijdu o velkou část denního světla. O to víc se budu muset soustředit na umělé dosvětlení. Co se dá dělat. Místnost je navíc na východ, takže do prostoru jde nejvíce světla ráno a kolem 11hod. dopolední už slunce zachází za střechu.
~ PODSTAVEC ~
Nechtěl jsem investovat do drahého nového stojanu, takže jsem použil již stávající kus nábytku, který byl přímo ideální pro moje řešení. Jedná se o CD stojan z laminátové dřevotřísky. Jeho základna je 530x350mm. Toto byl hned primární problém, který jsem ale obratem vyřešil. Ono totiž tento rozměr nejde dohromady s použitým osvětlením. Proč přeskakuji rovnou k osvětlení? Protože je potřeba v tomto směru myslet trochu dopředu, neboť normované rozměry lineárních zářivkových trubic se vyrábí sériově pouze v rozměrech 440, 600, 900 a 1200mm u staršího typu T8 (průměr 28mm). Nejnovější typy T5 (průměr 16mm) se dají sehnat i v atypických rozměrech - např. 438, 549, 550, 742, 849mm. Ovšem od délky trubice se odvíjí její výkon. Čím kratší, tím menší. Proto jsem se rozhodl rozšířit základnu na 600x400mm, abych si mohl dovolit trubice o délce 550mm. K tomuto účelu posloužila deska kuchyňského pultu, kterou jsem pořídil v OBI v oddělení dřeva jako odřezek za 35Kč. Tu jsem pak přišrouboval k horní desce stojanu. Dále bylo potřeba trochu stojan zpevnit. Lepené spoje jsem sešrouboval vruty. Také bylo nutné podstavec správně usadit za pomoci podložek a vodováhy, aby byl v rovině. Poslední úpravou bylo osazení horní desky polystyrenem o tloušťce 10mm, který bezpečně vymezí všechny nerovnosti tak, aby skleněné dno neprasklo.
~ NÁVRH a LEPENÍ PALUDÁRIA ~
Další na řadu přišel samotný návrh paludária. Spousty výkresů a nákresů. Už z podstaty umístění nádrže bylo jasné, že se bude jednat o komín. Délku a hloubku určil samotný stojan. Výšku jsem volil opět s ohledem na osvětlení. S přibývající výškou klesá účinnost osvětlení, takže čím větší výšku zvolíte, tím méně bude u dna světla. Proto jsem zvolil celkovou výšku 120cm. Z toho vodní část 40cm. Použil jsem 6mm sklo float z místního sklenářství. Lepení této nádrže bylo dost problematické. Totiž klasická akvária se lepí stylem "boky na dno". To znamená, že se na dno lepí čelní sklo s jedním bokem a poté druhý bok se zadním sklem. Já jsem od tohoto musel upustit, neboť by bylo dost obtížné stavět na dno skla vysoká 1.2m. Musel jsem tedy zadní (největší) sklo položit na zem "jako" dno a na něj přisadit sklo dna a jeden bok. Poté další bok a navrch čelní sklo. Takto jsem nádrž lepil poprvé a musím přiznat, že v jednom člověku bych to neslepil.
~ VĚTRÁNÍ a DVÍŘKA ~
Zvolil jsem klasický, osvědčený způsob pasivního větrání. Nad čelním sklem je perforované (vrtané) plexi jako nasávání a nahoře u stropu je v vzadu v krytu opět perforované plexi pro odchod vzduchu. Prakticky vzduch z místnosti projde čelním nasáváním, projde celým teráriem a vyjde nahoře zadním plexi ven. Schválně je plexi umístěno u zadní stěny, aby vzduch musel projít celým teráriem a né jen podél čelní stěny. Poslední součástí byla posuvná dvířka. Nechtěl jsem pantová, neboť posuvná méně zasahují do prostoru při otevření. Tady jsem musel ovšem ustoupit ze svých nároků a posuvná skla jsem usadil do jednoduché lišty. Dvojitá lišta by byla pro 6mm sklo příliš široká. Při kondenzaci vody na sklech se stává, že steče dolů po skle do lišty a tou pak ven a po hraně akvária na zem. Aby se toto nedělo, tak jsem při krajích lišty nařízl, aby se voda vracela zpět do akvária. Samotné lišty jsou nalepené na pásech skla o šířce 50mm, kterou jsou nalepené na čele paludária. Jako posledním krokem bylo testovací napuštění. Výsledek - neprasklo.
~ KASKÁDY ~
Dlouho jsem přemýšlel jak udělat horní terarijní část pro rostliny tak, aby to bylo účelné, zároveň pěkné a snadno se to udržovalo. Už od začátku jsem chtěl, aby voda tekla celým paludáriem a rozhodl jsem se tedy zbudovat uvnitř kaskády. Jedná se vlastně o tři takové truhlíky, které jsou nalepené na zadní stěně. Každý truhlík má uříznutý jeden roh, který slouží jako přepad pro vodu. Třetí, nejnižší, truhlík je navíc rozdělen na dva. Blíže u zadní stěny je klasický truhlík s přepadem, kudy protéká voda a na něm je ještě nalepen další truhlík bez přepadu, ve kterém voda nebude (doufám). Principem je vlastně koloběh vody v uzavřeném systému. Voda z akvária je filtrem vytlačena až nahoru do první kaskády, kde přepadem jde do spodního truhlíku a zase přepadem až do posledního a poté zpět do akvária. Přepady jsou navíc udělány vždy na protilehlé straně, aby voda tekla zleva doprava a opačně. V prvním přepadu jsou navíc filtrační materiály a slouží tedy k mechanické a i biologické filtraci. Truhlíky nejsou lepeny přes celou délku paludária, protože při pravé straně bude trubice, která poslouží jako tunel pro hadici filtru a kabeláž osvětlení.
~ POZADÍ ~
Výroba pozadí byla časově nejnáročnější část stavby. Zvolil jsem kombinované pozadí z polystyrenu, polyuretanové pěny, Balakrylu, silikonu a lignocelu. Nejprve jsem začal s výrobou pozadí pro akvárium. Použil jsem polystyrenovou desku o tloušťce 80mm. Vyřízl jsem si pilkou požadovaný rozměr, nalepil dvě větší kostky, abych mohl lépe tvarovat vystouplé části a přistoupil jsem k vyřezávání pozadí do podoby kamene pomocí pájky. Polystyren jde skvěle tvarovat teplem. Pájkový měděný drát jsem si ohnul dle potřeby a začal s vykrajováním. Chce to větrat nebo být přímo venku, neboť se polystyrén trochu pálí a smrdí. Po vyřezání jsem otevřel Balakryl a začal s barvením. Pro tyto účely doporučuji Balakryl UNI MAT, protože je matný a má atest pro styk s hračkami (EN71) a atest pro styk s potravinami. Je vodou ředitelný, zasychá do hodiny a nepáchne. 0.7kg plechovka stojí 135Kč. Aby pozadí nebylo jednobarevné a fádní, tak jsem pořídil tónovací barvy Kolorka, což jsou univerzální tónovací přípravky do vnitřních i venkovních nátěrů. Namíchal jsem si odstíny tmavé, černé a vždy lehle namočeným štětcem stínoval pozadí, aby vypadalo realističtěji. Finální povrchovou úpravou byla epoxidová pryskyřice. Koupil jsem epoxi od firmy Kittfort, 800g za 250Kč. Tato epoxi je dvousložková, čili se skládá ze samotné pryskyřice a tvrdidla P11 na bázi čpavku. Tady přijde na řadu trochu počtů. Je nutné správně smíchat obě složky, aby došlo ke správnému vytvrzení. Pokud by bylo tvrdidla málo, pryskyřice nevytvrdne dostatečně. Pokud hodně, zbělá a při takovém tvrdnutí vzniká příliš tepla a je možné, že by se podklad poškodil. Přesný hmotnostní poměr dle výrobce je tedy 100 díků pryskyřice a 6.5 dílu tvrdidla P11. Tady ovšem pozor! Klíčové je slůvko "hmotnostní" poměr. Nelze smíchat například 100ml pryskyřice a 6.5ml tvrdidla, protože každá složka váží jinak. Tvrdidlo je lehčí. V tomto případě nelze brát v potaz to, že 1 ml váží 1g. Pokud nemáte doma váhu, aby jste si obě složky odvážili přesně, můžete použít objemový poměr 1:10. Tzn. na 100ml pryskyřice přijde 10ml tvrdidla. Já postupoval v praxi takto. Vzal jsem si čistý kelímek od velkého jogurtu a stříkačkou si přesně nadávkoval do kelímku 100ml. Udělal jsem si lihovou fixou značku na vnitřku kelímku u hladiny, abych měl značenou míru. Poté jsem vodu vylil, kelímek vysušil a z plechovky si pryskyřici přelil. Samotná pryskyřice ale nelze moc dobře lít, natož natáhnout třeba do stříkačky. Je příliš hustá. Proto prvotní označení míry. Následně stříkačkou 10ml nasál tvrdidlo. Tady pozor na oči a ruce! Samotné tvrdidlo je žíravina. Při styku s kůží leptá. A to velmi rychle a i to slušně pálí, takže doporučuji zdravotnické rukavice a ochranné brýle. Poslední složkou je technický líh. Jak jsem psal, pryskyřice má konzistenci medu, takže aby se lépe roztírala, je vhodné jí trochu zředit lihem. Na 100ml směsi jsem dával 25ml lihu. Konzistence potom ideální pro nátěr. Takto namíchaná epoxi tvrdne zhruba po 45 minutách, takže máte dostatek času pro nátěr. Pro úplné vytvrzení je vhodné počkat alespoň tři dny. Pak je nutné ještě epoxidový nátěr neutralizovat. Samotná pryskyřice je silně zásaditá a nevhodně by ovlivňovala vodu v akváriu. Po neutralizaci vyhovuje podmínkám pro přímý styk s potravinami a pitnou vodou. Neutralizovat jí můžeme 3% roztokem kyseliny. Já použil kyselinu citronovou, která je běžně dostupná v potravinách (20g pytlíček za 8Kč). 3% koncentraci uděláte rozpuštěním 20g práškové kyseliny citronové do 646ml vody. Nebo 30g do 970ml. Já použil klasický rozprašovač a celé pozadí poté postříkal roztokem. Reakce neutralizace je i přímo vidět. Pozadí poté trochu zbělá. Pak už nic nebrání tomu, aby mohlo být pozadí tak jak je nalepeno na zadní stěnu akvarijním silikonem.
Poté přišla na řadu terarijní část. Záměr byl použít povrchovou úpravu silikonem sypaným lignocelem. Zde to bylo kapku složitější, neboť zadní stěna už obsahovala nalepené kaskády. Proto jsem zadní část osadil předem vyřezaným polystyrénem, který jsem přilepil silikonem. V místech, kde u zadní stěny po polystyrenu poteče voda z přepadu z horní kaskády jsem barvil Balakrylem s povrchovou úpravou pryskyřice. Čelní stěny truhlíku jsem pak napěnil polyuretanovou pěnou. Pro styk s pitnou vodou je vhodná studnářská pěna. Je ovšem drahá, takže já použil obyčejnou PU pěnu za 80Kč. PU pěna už nejde vyřezávat pájkou, ale zato jde krásně řezat nožem (nejlépe žiletkovým). Součást pozadí je také pravý kout, který je určen pro trubku, která povede hadici filtru a kabeláž, jak už jsem psal výše. Tu jsem zapěnoval také. Pěna schne do 30minut, plné vytvrzení do 24hodin. Vytváří na povrchu jakousi glazuru, na které velmi špatně drží silikon. Po vytvrzení jsem veškeré pěnové části vyřezal nožem do podoby kamene. Pěnu je možné potom i opálit. Hoří velmi rychle a silně, takže pozor. Pozadí potom vypadá ještě lépe, protože se zahladí, spečou veškeré umělé hrany vzniklé vyřezáváním. Ovšem v mém případě jsem opal vynechal. Pozadí bude stejně sypané lignocelem a nebude tudíž nic vidět. Do pěny jsem také vyřezal jakési květináčky pro případné rostliny. Jsou barvené Balakrylem s povrchovou úpravou pryskyřicí.
Nejhorší práce ze všeho přišla na konec. Silikon a lignocel. Předem jsem si musel ale Lignocel připravit. Jedná se o drcené kokosové kůry. Prodává se v lisovaných kostkách za 35Kč. Z jedné kostky vznikne asi 8-10 litrů substrátu. Postup je jednoduchý, stačí kostku pouze namočit. Lignocel skvěle drží vlhkost a je velmi savý, což jsou právě ty nejlepší vlastnosti, které pro paludárium potřebuji. Doporučuji vzít kýbl či lavor a kostku pomalu zvolna namáčet třeba sprchou. Kostka lignocelu začne malé množství tekoucí vody ihned absorbovat a začne bobtnat a rozpadat se. Již nasáklé kusy můžete rovnou přendávat do dalšího kýble a vždy je řádně vyždímejte v ruce. Ušetříte tím mnoho času, během kterého by lignocel schnul. Všechen vyždímaný lignocel poté můžete rozprostřít na nějaký igelit. Tím se také výrazně zkrátí doba sušení. Mokrý lignocel totiž velice špatně drží na silikonu. Vše musí být dokonalé suché. To se týká například i písku. Pokud sypete silikon pískem, je potřeba ho přesušit v troubě. Toto namáčení a sušení má i svůj další důvod. Na internetu jsem se dočetl, že je lignocel velmi slaný a tímto namočením a vyždímáním se odsolí. S připraveným lignocelem a nakoupeným silikonem jsem se pustil do finální úpravy pozadí. Zakoupil jsem akvarijní silikonový kaučuk SIGA PRO 310ml černé barvy. Vzal jsem opět čistý kelímek od jogurtu a vždy si do něj vymáčkl trochu silikonu z tuby. Poté prstem namazat silikon na povrch, do všech spár. Musí být trochu silnější vrstva, aby lignocel šel do silikonu zatlačit. Doporučuji opět gumové rukavice, silikon jde z rukou špatně dolů. Silikonový tmel schne do 4minut zhruba, proto se vyplatí vždy namazat jen menší kus pozadí. Řekněme asi 2dm2. Poté vše posypat lignocelem a rukou jemně vtlačit. Silikon vytuhne odhadem za 90minut, takže poté je možno štětcem již hotovou část oprášit a ofoukat. Případné nedokonalosti se ihned projeví prosvítáním podkladu. Celkově jsem na celé horní pozadí spotřeboval 3 tuby silikonu.
~ OSVĚTLENÍ ~
Osvětlení byla rozhodně nejsložitější věc na celém paludárium co se návrhu týče. Úplně první myšlenka patřila halogenidovému typu svícení. Na udanou výšku 120cm jsou tyto výbojky ideální. Velmi silný zdroj světla, které spektrálně nejvěrohodněji simuluje denní světlo. Ovšem za kvalitu se platí. Mnou vybraný halogenidový reflektor s elektronickým předřadníkem a halogenidovou výbojkou Osram by vyšel na necelé 4000Kč. Což mi přijde jako celkem výrazná vstupní investice. Nehledě k tomu, že provoz takové svícení je nákladný. Výbojky mají poloviční životnost jako zářivkové trubice (zhruba 8 - 10 tisíc hodin) a stoji mnohonásobně více (kolem 1000Kč/kus). To všechno byly důvody, pro které jsem se rozhodl nakonec zvolit klasické a léty ověřené zářivkové osvětlení. Ovšem to má taky své nevýhody, asi jako vše. Tou největší je jeho světelný výkon. Jak víme, tak intenzita osvětlení klesá s druhou mocninou vzdálenosti. A při výšce 120cm by u dna byla prakticky tma. Takže jsem musel tento typ osvětlení trochu rozvést. Rozhodl jsem se dát nahoru, do terarijní části, dvě trubice typu T5 o výkonu 24W a délce 550mm od firmy Sylvania. Chromatičnost 840 a 865. Ale aby bylo i spodní akvárium osvětlené, musel jsem další, třetí, trubici umístit nad vodní hladinu. Taktéž trubice T5 o výkonu 24W s chromatičností 840 od firmy Sylvania. Tady opravdu doporučuji zvolit nový typ trubic T5. Mají menší průměr (16mm), mají lepší účinnost a zároveň intenzitu osvětlení, dají se startovat pouze elektronickým předřadníkem, který je úspornější, není hlučný, jako klasické elektromagnetické předřadníky trubic T8 a T12. Start zářivky je prakticky okamžitý, bez blikání a i samotné světlo trubice nebliká (nechvalně známý efekt trubic T8), protože elektromagnetický předřadník funguje na frekvenci střídavého proudu (50hz). Díky tomu pak blikají starší typy zářivek T8 a vytvářejí tak nepříjemný stroboskopický efekt.
Na popud doporučení od známého jsem se rozhodl pro koupi elektronického předřadníku české firmy Tyris Technology, s.r.o.. Cenově velmi přijatelné a snad i kvalitní (čas ukáže) předřadníky v různých provedení pro jednu až tři zářivky. Koupil jsem model Tyris Synecan6 3x24W. Lze na něj zapojit všechny tři zářivky najednou. Výhoda je v tom, že člověk ušetří za dva předřadníky, které by potřeboval k rozsvícení tří trubic a nevýhoda v tom, že mohu rozsvítit pouze všechny tři zářivky najednou.
Reflektory jsem si zhotovil taktéž doma vlastní silou. Koupil jsem PVC odpadní trubku o průměru 110mm. Tu jsem podélně rozřízl, takže vznikly vlastně dva kusy tvaru okapu. Dovnitř každého reflektoru jsem vlepil silikonem grilovací alu fólii a dovnitř jsem instaloval zářivkové patice. Na toto zařízení jsem kladl největší důraz, neboť je jasné, že budou neustále ve vlhku a v přímém kontaktu s vodou. Po dlouhém hledání jsem objevil prachotěsné a vodotěsné zářivkové patice firmy BJB. Mají garantovanou normu vodotěsnosti IP 67, což umožňuje těmto paticím fungovat i pod vodou (i když to samozřejmě výrobce nedoporučuje). Vlastní zapojení vodičů se odehrává mimo celou patici a vše je odděleno gumovým těsněním. Z vrchu je reflektor natřen Balakrylem.
~ VYTÁPĚNÍ ~
Ohřev vody a vzduchu zajišťuje defacto osvětlení. Každá zářivková trubice má povrchovou teplotu 35°C.
~ FILTRACE ~
Filtraci vody má na starost čerpací hlava UNISTAR 300-1 o výkonu 8W, 500l/hod., výtlak 0.7m, na kterou je napojena filtrační polyuretanová pěna. Dále v první kaskádě jsou nasypané filtrační kroužky pro biologickou filtraci. Čerpadlo je umístěno v komoře, která je oblepená tvarovaným polystyrenem a hadice vede trubkou nahoru. Shora je komora uzavřena víkem, které rovnou plní funkci dalšího truhlíku pro rostliny.
~ DOPLŇKY ~
Dominantním doplňkem je určitě velký korkový kmen v levé části paludária. Je vertikálně postavený v akvária a vyčnívá skoro přes celou výšku paludária. Část, která je potopená, jsem musel vydrbat pořádně kartáčem a vnitřek taktéž. Korek ve vodě plave, mírně barví vodu, ale jinak je neměnný. A protože plave, musel jsem na konci kmenu vlepit na boční stěnu zarážku, aby neměl šanci vyplavat. Dole na dně jsem udělal ze skleněných proužků malou ohrádku, aby neměl tendenci uhnout. Sedí perfektně.
Webmaster: Martin Novák :: Copyright © 2010 - paludarium.akvamalawi.com - autorská práva vyhrazena